úterý 29. března 2022
Duše v mém pokoji
Zpráva od Pána k Valentině Papagnové v Sydney, Austrálie
Tento večer po dokončení svých modliteb náhle začala cítit velice nemoc. Bylo to nesnesitelné trápení, neobvyklý bolestivý pocit ve všech částech těla. Nikdy jsem nevídal tak mnoho duší v mém pokoji jako během této noci. Plakaly a sténaly v mnoha různých jazycích, které jsem nemohla pochopit. Viděla jsem jen tmavou hmotu visetý jak lepidlo a šířit se všude kolem mě, na zdi, stropy i dokonce na mé lůžko, jako obrovské roje včel pokrývající vše co bylo vidět. Černá barva představuje jejich hříchy.
Náhle se ukázal náš Pán Ježíš a utěšil mě. Řekl: „Valentino, moje dítě, dovoluj ti mít navíc bolest pro tyto duše. Viděla jsi, kolik z nich je? Nevíte co s nimi udělat! Prosím tě, pomoz mi je zachránit.“
„Pane, nikdy jsem nevídala tak mnoho z nich,“ řekla jsem.
Řekl: „Současně skrze svou bolest utěšuješ mě během tohoto postního období a času mého utrpení, kdy trpím tak moc za vaše vykoupení, a stále trpím pro lidstvo, které mne každý den urážejí po celém světě.“
Potom se náš Pán pokusil mě trochu rozveselit. Viděl jsem úsměv na jeho tváři když řekl: „Chceš vědět dobré zprávy o tvé oběti a bolesti, kterou jsi vytrpěla?“
Náš Pán stál vedle mě. Sledovala jsem jak se podíval nahoru a zdvihl svou pravou ruku směrem k nebi, a řekl: „Jsou v nejvyšších oblastech nebe, a budeš velice odměněna. Myslel jsem si ti to říct abych tě utěšil.“
Potom se oba smáli když jsme se navzájem utěšovali.
Řekla jsem: „Pane, ty mě utěšíš a já tě utěšuji. Ale můj Pane, ty jsi hodný všechna útěcha od nás protože svět tebe tak moc urážejí.“
Náš Pán byl rád a řekl: „Děkuju ti, Valentino, za to že vše toto pochopila.“
Náš Pán se stal velmi citlivý, a potom s pravou rukou dotknuvši svého Svatého Srdce, řekl: „To mě velice potěší a hlouboko dotkne mého Svatého Srdce.“
Řekla jsem: „Pane, miluji tě a prosím buď smilovný k těmto duším.“
Následující ráno přišel anděl a řekl mi: „Chceš vědět kolik dobrého ovoce vyprodukovala tvá utrpení?“
Potom mi anděl ukázal obrovský hromadu nejkrásnějších jablek. Byly tak čerstvé a krásné, žlutých a červených plodů. Vypadaly jako by byly právě sklizeny a vyloženy z nákladního auta.
Anděl usmívající se a snažící se trochu s mnou žertovat, zeptal se: „Chceš jablka tak jak jsou se slupkou nebo raději je chceš oholených?“
Zmatena jeho otázkou usmívající se odpověděla jsem: „Ne, raději bych je měla tak jak jsou protože když je oholíte, pak vyhodíte všechen dobrý obsah.“
„Ano, myslel jsem si že budeš chtít jablka tak jak jsou. Jsou mnohem hodnotnější než ty oholené,“ řekl.
Myslela jsem na duše, které byly v mé místnosti a které byly odvedeny do nebe, a říkala andělu: „Jo, to bylo rychlé, aby se duše očistily a šly do svého nebeského domova.“
Anděl řekl: „Utrapa je mocnější a nabízí mnohem rychlejší úlevu pro duše než cokoliv jiného.“
Páně přítomnost během mých utrpení za tyto duše je významná, protože je okamžitě očistil svou milostí. Všichni odešli z mé místnosti.
