Svatý Charbel se mi zjevil doma.
Ptala jsem se: „Svatý Charbale, prosím, můžeš požehnat mé noze? Mám pocit, že bych našeho Páně možná urazila tím, že o to žádám, ale protože jsi k našemu Pánu tak blízko, možná bys pro mě mohl za Ního zavtít a požádat Ho, aby mi uzdravil nohu.“
Řekl: „Valentino, i já jsem na zemi trpěl, víš, kvůli mému Pánu. Ty trpíš — ale není to marné. Všechno v dobrý čas, náš Pán tě uzdraví.“
„Valentino, kdy mě přijdeš navštívit? Bylo by tak hezké, kdybys mě navštívila.“
Odpověděla jsem: „Ó, svatý Charbale, vždy o tom přemýšlím, ale nikdy nemám příležitost přijít.“
„Doufám, že brzy,“ řekl.
„Buď statečná, všichni víme a všichni se za tebe modlíme. Jsme všichni sjednoceni. Zázraky, které se dějí skrze mě, nejsem já, je to náš Pán Ježíš, kdo ve mně působí.“
Řekla jsem: „Tolik milionů lidí se k tobě modlí a mnozí přijímají uzdravení a pomoc. Na světě je tolik nemocných lidí.“
Byl tak šťastný, zářící, velmi mladý a pohledný.
Svatý Charbel by chtěl, abych navštívila jeho svatyni v Sydney, kde je uložena jeho relikvie první třídy.