Mír buď s vámi!
Milé děti, shromáždil jsem vás znovu k modlitbě, protože svět má velkou potřebu. Modlete se, moje dětky, modlete za celé lidstvo. Kolik hříchů spáchají mé děti a tak přivábí Boží spravedlnost.
Zastavte činy ďábla modlitbou, obětí se stále více. Když se modlíte, svět je na okamžik osvobozen od vlivu ďábla a jeho démonických činů. Kdyby všichni modlili tak, jak jsem vás poprosila, mnoho lidí by již vrátilo k Bohu, ke správné cestě.
Rozumějte, že je to čas více a více prosit za vaši konverzi, milé děti, i za konverzi svých bratří. Miluju vás a chtěji vést k Bohu. Dávám vám svůj mateřský požehnání: ve jméně Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!
"Člověk nikdy nebude moci plně prozkoumat svou vnitřní podstatu; to je Boží tajemství, které může odhalit pouze on sám podle svého uvážení. Nakonec ve světě duchů se velká hodnota klade na člověka: andělé mají misi ho chránit; zlí duchy hledají jeho ovládnutí; Bůh jej vybral za svůj sídlo. Avšak stvoření, dobrá i zlá, nemají přístup k této nejvnitřnější bytosti - neumí číst myšlenky srdce: to může udělat pouze Bůh. Existují také určité duchovní prostředky pro duši, aby se vztahovala ke jiným stvořením. Co je v ní slovo vnitřní, slouží jako prostředek k obracení na jiné duchy. Takto sv. Tomáš Akvinský považuje jazyk, kterým andělé komunikují mezi sebou: bylo by to duchovní vztah s úmyslem sdělit, co se děje uvnitř. To samé musíme předpokládat o tišém zvalení svatého strážného anděla stejně jako o obracení na zlý duchy. Ale i odstranění našeho úmyslu komunikace mají stvořené duchy nějaký přístup k tomu, co se v nás děje - ne uvnitř, ale co konkrétně vstoupilo do vnitřního souvislosti duše. To jim slouží ke spekulaci o tom, co je mimo jejich vidění. Co se týče andělů, musíme uznat, že úctivě respektují svatyni duše: jediný jejich přání je vést ji k sbírce a vzdání Bohu. Čert však snaží se ovládnout to, co patří Bohu; sám toho nedokáže, ale duše může sama sebe dát mu, což by neudělala, kdyby byla vždy soustředěna na Boha. Ale jak můžeme dosáhnout tohoto ohavného vzdání? Existuje pouze jedno vysvětlení: duše zvenčí se bere a vydává bez toho, aby věděla, co dává. Ani čert nemůže prolomit pečeť toho, co je předáno uzamčené! Může ho zničit, ale bude mu skryto navždy. Pravomoc sebeurčení je neodňatelným vlastnictvím duše. Je to velké tajemství osobní svobody, které respektuje sám Bůh - pouze generózním nabídkou lásky stvořených duchů chce Bůh ovládnout je. On zná "myšlenky srdce", proniká do nejhlubších hlubin duše, kam ani sama duše nemůže pronikat bez božského osvětlení: přesto však Bůh nechce ovládnout ji bez jejího souhlasu." Edith Steinová, světice. Věda o kříži. Edições Loyola, São Paulo, Brazílie, s. 134 a 135, 1988.